Inkluze handicapovaných a celonárodní sběry plastových víček

Mainstreamová média v Česku v nedávné době vytrhla z kontextu odpověď prezidenta Zemana na otázku, co říká na rušení speciálních škol pro všelijak handicapované děti. U normálně smýšlejících lidí si trhla docela velkou ostudu a tak se to snaží napravit články, jak ta inkluze v praxi krásně funguje.

To že začleňování dětí s handicapem mezi děti zdravé funguje jen někde a jen u určitých postižení, to už je jim jedno. To, že školství čím dál více supluje výchovu v morálce a ve slušném chování rodiny, to je jim také jedno. A v tuto chvíli je jim především jedno, kde na inkluzi mají školy brát finance.

Pokud státní rozpočet každoročně vykazuje obrovské schodky, pokud se neřeší důchodový deficit, neřeší se miliardové daňové úniky a podvody, nevím, jak může fungovat taková finančně náročná věc, kterou začleňování lidí s handicapem do normální společnosti je. A to vynechám vysoké procento pravděpodobnosti, že ti, co projdou drahou a časově náročnou inkluzí stejně skončí na sociálce a zavřeni v místnosti s minimální možností získat zaměstnání.

Když nefunguje pořádně sociální ministerstvo, lidé sbírají plastová víčka od petek na operace či vozíky pro tělesně postižené, netuším, proč by neměly existovat speciální školy.

Čím dál tím větší procento občanů žije v ghettech a na ubytovnách. O práci ani nezavadí. Lze dohledat nějakou statistiku, kolik dětí žije s nimi? Má sociálka vůbec přehled, jak tyto děti dnes vyrůstají a jaké návyky z rodin si nosí či budou nosit do školy? Jak zde vypadá inkluze mezi děti z rodin, kde rodiče s dětmi pracují a za své daně chtějí od státu alespoň trochu odpovídající základní školství?

Za všechno může podle mne sociální inženýrství, které předvádí bruselský úřední šiml. Ten říká, máte moc zvláštních škol, moc speciálních škol, musíte nastavit rovné podmínky. Všechno ostatní je diskriminace a rasizmus.

Jenže čím nižší životní úroveň obyvatelstva, tím horší služby státu obyvatelům. To jsou spojené nádoby, které nevyřeší ani nařízení z EU, ani prezident Zeman a ani oslavné články typu "Inkluze v praxi".

Sleduji činnost médií v Česku a mám pocit, že ten, kdo nejvíc rozděluje společnost jsou právě ta média. 

Podle mne je nutná komplexní změna v morálce a slušnosti celé společnosti.

A pak teprve je možné řešit "detaily".